Okurka salátová (Cucumis sativus)

Okurka je jednoletá rostlina s rozvětvenou poléhavou až několik metrů dlouhou lodyhou. Má citlivý kořenový systém, který proniká jen mělce do půdy, a proto je choulostivá na nedostatek tepla, vláhy a živin v půdě. Podle způsobu zpracování rozlišujeme okurky salátovky a nakládačky. Pěstují se v mnoha odrůdách. Vzájemně se lišit tvarem velikosti plodů a také rozdílnými stanovištními podmínkami. Salátová okurka obsahuje velké množství vody, ta obsahuje až 95 % jejího obsahu, ale i vitamíny a minerální látky.

Pěstování

Salátové okurky mají převážně zelenou barvu v různých odstínech, lze ale pěstovat i okurku bílou nebo žlutou. Chuťově připomínají základní zelenou odrůdu a odlišují se jen dekorativním barevným vzhledem. V poslední době se stále více pěstují takzvané mini okurky, které váží od 100 do 250 gramů, a dorůstají do délky 15 cm. Odrůdy mají výraznější aroma a jsou velmi oblíbené i pro jednodušší skladování a přepravu. Mezi speciální odrůdy se řadí japonská salátová okurka Kuri. Vzhledem připomíná klasickou salátovou okurku tmavě zelené barvy, je štíhlá přibližně 25 cm dlouhá a má mírně zvrásněnou slupku a lehce rybí příchuť. Nejznámější odrůdy okurky seté salátové jsou takzvané hadovky. Pěstují se ve sklenicích. Plody okurky salátové jsou dlouhé a poměrně štíhlé, mají většinou hladkou slupku.

 Okurky se předpěstovávají ze semínek, výsev provádíme od poloviny února do konce dubna. Předpěstování stačí 3 až 4 týdny před výsadbou. Po vytvoření 2 až 3 lístku se rostlinky přesazují. Pro větší odolnost rostlin je vhodné přesazení do malých květináčů naplněných hlínou jen z poloviny, zemina se pak postupně dosypává podle toho, jak rostlinky rostou. Semena okurek vyséváme postupně, abychom si zajistili čerstvé okurky po celou sezonu. Před přesazováním dopřejeme rostlinkám dostatek světla a postupně je otužujeme. Na venkovní záhon okurky přesadíme, když už nehrozí mrazy. Sazenice vysadíme do sponu 20 cm na 100 cm. Pokud má rostlina dostatečný vzrůst, zaštípneme hlavní výhon za 3 až 4 listem a tím podpoříme růst postranních výhonků.  Dokud rostliny nezakoření, chráníme je přenosnými kryty nebo textilií. Ve sklenících na konstrukci pěstujeme okurky ve sponu 50 cm na 50 cm. Ponecháme – li plody na rostlině do úplné zralostí, zastaví se tvorba dalších plodů.

Nároky na pěstování

Okurky pěstované venku potřebují bohatou dobře prohnojenou a propustnou půdu na slunném a chráněném stanovišti. Je vhodné několik týdnů před pěstováním okurek vykopat na záhonech díry široké 45 cm a hluboké 30 cm. Do půlky je naplníme dobře odloženým hnojem a navrch nasypeme původní zem, uděláme mírný hrůbek. Na rostlinách necháme narůst 5 až 6 pravých lístků a potom je zaštípneme, aby se rozvětvily. Můžeme je také nechat pnout po sítí. Polní okurky potřebují opylení hmyzem, ale skleníkové a pařeništní odrůdy jsou partenokarpické, to znamená že tvoří plody bez oplození. Plodem je dužnatá bobule protáhlého tvaru.

Okurky nakládačky se vyznačují časnější tvorbou většího počtu plodů. Plody dorůstají menší velikostí a konzervují se buď mléčným kvašením nebo sterilováním. Pěstují se ve volné půdě. Otrháváním vyvinutých plodů se podporuje zakládání nových plodů. Jestliže dozrávající plody ponecháme na rostlině, rostlina zastaví kvetení a zastaví tak tvorbu dalších plodů. Ve srovnání se salátovými okurkami nejsou nakládačky tak náročné na teplo, a proto se je můžeme pěstovat i v méně klimaticky příznivých oblastech. Pěstuji se z přímého výsevu ve sponu 25 cm na 100 cm.

Okurky pravidelně zaléváme. Půdu kolem rostlin okurek udržujeme vlhkou a bez plevele. Rostliny okurek zavlažujeme nejlépe ráno ke kořenům, nikdy ne na listy, zabráníme tak šíření houbových chorob. Je důležité nezapomínat na větrání skleníku v horkých dnech.                              

Sklizeň

Venkovní odrůdy okurek sklízíme od poloviny léta až do podzimu. Chceme – li si zajistit co největší úrodu, musíme okurky sklízet pravidelně. Délka plodu okurek nakládaček má v čase sběru dosahovat 5 až 15 cm, případě salátových okurek 15 až 30 cm i více. Také okurky ve skleníku sklízíme průběžně, nenecháváme plody na rostlině přerůstat kvůli dalšímu dorůstání plodů.

Choroby

Okurky mohou být poškozeny sviluškami, mšicemi, třásněnkami, roztočem, plošticemi, slimáky a okurkovou plísní. Na okurkách se také může objevit mozaiková viróza. Projevuje se skvrnitými pokroucenými listy. Je nutné spálit mladé napadené rostliny a také listy ze starších rostlin. Na stejném místě by se okurky měly pěstovat nejdříve opět až za 2 roky. Nepřetržité nebo dřívější pěstování na jednom záhoně podporuje vznik a šíření chorob i škůdců. Rostliny pěstované ve sklenicích jsou více ohroženy houbovými chorobami.

 Jedna z nejčastějších chorob u okurek je padlí – po celých listech se obvykle začnou objevovat malé skvrnky, které se poté rozptylují po celé ploše listů. Listy okurky před časně opadávají, růst plodů je špatný. Předejít tomuto napadení můžeme částečně ve skleníku tím, že budeme zavlažovat na hlavu okurky a dostatečně větrat. Bakteriální vadnutí – způsobuje vadnutí rostlin a následné odumírání. Bakterie napadají cévní tkáně, rostliny vadnou. Je nutné zničit všechny zasažené rostliny abychom infekci dostali pod kontrolu.

Plíseň – na listech se objevují úhlově žluté skvrny.

Zajímavosti

Okurky mají vynikající pozitivní účinky na pleť, otoky a záněty. Okurka je bohatá na vitamíny a minerální látky. Obsahuje vitamin C, provitamin A. Ze skupiny B vitamínů obsahuje téměř všechny, kromě B 12. Z minerálních látek obsahuje křemík a sýru, dále draslík, sodík, fosfor, zinek, měď, chrom, bor, kobalt a mangan. Dužina, a především slupka okurky vzhledem k obsahu vitamínů a dalších látek posiluje obranyschopnost organismu přirozeným způsobem odvodňuje tělo a pozitivně ovlivňuje krevní oběh.

Galerie