Křen (Armoracia rusticana)

Křen je víceletá rostlina, někdy pěstovaná jako jednoletka, ze které se využívá masitých kořenů výrazné chuti. Je to otužilá plodina.

Obsahové látky: velké množství vitamínů C a vápníku, nižší obsah uhlovodanů. Výběrem a pěstitelskými podmínkami byl získán křen vysoce jemné, nasládlé, kořenité chuti. Užitkovou částí je zdužnatělý kořen. Jeho odolnost a schopnost regenerovat i z nejmenšího kousku kořene je zárukou úspěšného pěstování. V našich podmínkách je často pěstovaný křen selský, můžeme se také setkat s křenem velkoplodým – vyznačuje se sladší až mírně pálivou chutí.

Pěstování a množení

Jednoleté pěstování: Sázíme řízky vyrostlé v minulém roce. Kořeny vhodné k sázení by měly být asi 1 cm silné. Kořeny se uchovají přes zimu v chladu a temnu a na jaře před výsadbou se zmenší na námi požadovanou délku. Nezapomeneme si označit horní konec a přes zimu kořeny uložíme do sklepa do bedničky s pískem. Začátkem jara nařežeme řízky dlouhé asi 20 cm. Sázíme je mírně šikmo do hloubky 15 cm. Horní konec řízku, který jsme si na podzim označili, by měl směřovat k povrchu půdy. Koncem června odhrneme zeminu a kořeny ve střední části odstraníme, řízek opět přihrneme zeminou. Sklizeň provádíme co nejpozději na podzim. Koncem podzimu nebo začátkem zimy vykopeme rostlinu ze země a ponecháme si několik kořenových řízků pro pěstování v příštím roce, nejsilnější část sklízíme pro potřebu.

Křen můžeme také pěstovat jako víceletou rostlinu. Sazenici křenu se říká matka – matečný řízek. Získáváme ji, když zralý silný kořen, který jsme sklidili na pocit seřežeme na 2 až 3 stejně dlouhé kusy, asi 15 cm dlouhé. Hlavu kořene se zbytky listů nezapomeneme odříznut. Mateční kořen se v půdě ponechává po celou dobu pěstování, může to být až 10 let. Řízky sázíme do země od podzimu až do jara, do půdy se pokládají mírně šikmo do hloubky 35 až 45 cm a zasypeme je kompostem. Během května a června začne z matky vyrůstat tolik prýtu, kolik jsme nechali oček. V prvním roce necháváme prýty narůst, v dalších letech je důležité ponechat prýty dva nebo jeden. Po vyrašení výhonu na jaře odhrneme motyčkou zeminu až k vysazenému řízku a ponecháváme tedy 1 až 2 výhony. Ostatní výhony odkopneme motyčkou a zároveň odkopneme i postranní kořínky. Půdu přihrneme. Jednocení opakujeme ještě v létě. Dbáme na to, aby kořínky na spodním konci zůstaly nepoškozené. Vysazené kořeny křenu se neprodlužují, ale získávají na síle. Podzimní sklizeň provádíme, jestliže listy křenu zhnědnou, živiny se již stahují do kořenů. Zeminu odkopneme a zesílený konzumní výhon odsekneme. Zeminu opět přihrneme. Tento postup opakujeme každý rok.

Nároky

Křen nesnáší příliš stinná stanoviště, ale je schopen růst na jakýchkoli dobře odvodněných půdách. Kvalitní kořeny se vytvářejí na hlubokých a na živiny bohatých půdách. V zimě, před výsadbou křenu, zalijeme do záhonu dobře vyzrálé organické hnojivo. Provádíme-li střídaní plodin, pak je vhodné vysadit křen po silně hnojených plodinách. Kvalitě kořenů prospěje, když budeme odřezávat květní stonky. Nezapomínejme taky, že je nutné v červenci očistit nadměrné množství kořínků i výhonů, které jsou tenké. Také si musíme dávat pozor na pozdější sklizeň během zimy či brzy na jaře. Výhony mohou vysilovat mateční rostlinu, to se nám odrazí na úrodě.

Pěstování v nádobách

Abychom zamezili nadměrnému rozrůstání a přetrvávání křenu na záhoně, můžeme ho pěstovat v nádobách. Vhodné jsou umělohmotné kbelíky nebo jakékoliv jiné nádoby zapuštěné do země. Křen lze také pěstovat ve vyvýšeném záhonu. Do dna nádob nezapomeneme na otvory pro odtok vody, pro pěstování ve vyvýšených záhonech dbáme na řádnou drenáž. Pro pěstování použijeme půdu s dostatkem vyzrálého organického materiálu nebo dobře prohnojeným kompostem s příměsí hlinitopísčité půdy. Křen dobře zaléváme. Rostliny rozdělujeme na podzim nebo v zimě.

Uskladnění

Na podzim, kdy je nejpálivější, vykopeme křen a můžeme ho skladovat přes zimu až do jara. Kořeny uložíme na chladné a tmavé místo, protože na světle by mohly začít zelenat. Křen je vhodné uskladňovat ideálně v písku, kde nebude trouchnivět ani hnít.

Škůdci a choroby

Křen nepěstujeme v půdách, kde se vyskytly příznaky nádorových onemocnění kapusty. Bledé skvrny na listech se nijak neprojevují na kvalitě kořenů, a proto je nemusíme odstraňovat.

Vir mozaiky tuřínu – se obvykle projevuje na starších listech prstencovitými skvrnami. V některých případech mohou být čepele žlutě skvrnité.

Bíla puchýřnatost – přenos způsobuje Plíseň bělostná. Na líci listu se objevují žluté skvrny, někdy i červené. Později se na rubové straně listu objeví bílé praskající puchýřky, mohou se objevit i na líci listu, na řapících a v horní části stonků. K rychlému šíření dochází za chladného a vlhkého počasí.

Skvrnitost listů – se objevuje obvykle v druhé polovině vegetace, zejména ve vlhkých létech. Na listech křenu se objevují různé skvrny, původci jsou houby.

Kořenová hniloba – tento problém se objevuje často až po sklizni. Na průřezu kořenů je viditelný hnědý prstenec. Jestliže, zjistíme výskyt této houby, je důležité přerušit pěstování křenů minimálně na dobu 3 až 4 let a nevysazovat na pozemku další druhy čeledi brukvovitých. Po vyrašení nových listů můžou způsobit žírem velké škody dřepčík křenový. Na listech se mohou také vyskytnout kovově zeleně, modře až černě zbarvení brouci mandelinky řeřišnicové. Od května brouci vykusují dírky hlavně v srdéčkových listech. Larvy poškozují listy.

Zajímavosti

Křen zvyšuje pocení, usnadňuje trávení a má močopudné a posilující účinky. Bývá také zmiňována jeho podpora krvetvorby. Schopnost předcházet pocitům úzkosti a zklidňovat žaludeční křeče. V lidovém léčitelství se vývar z nastrouhaného křene používá k inhalaci při nachlazení. Křen je bohatý na vitamin C, síru, draslík a vápník.